Tento existenciální chlad

by křesťan samozřejmě neměl cítit :). Křesťan, hlavně z původních denominací, které znají svátosti a mají (skoro) nezkreslenou nauku, by měl být klidný, pokorný, světlý duchem, měl by trávit svůj čas  v práci a modlitbách, pomáhat chudým, utěšovat nešťastné a klidně čekat na svůj čas, kdy se setká se Všemohoucím, ať už z důvodu konce své pozemské cesty (která není víc, než to) nebo druhého příchodu Páně. Měl by mít radost z pozemských věcí, ale nebýt pohlcený jimi a být takzvaně "šipkou, vystřelenou do nebe" (to mám od pravoslavných :). No jo, konvertita má to o něco složitější, než třeba rozený katolík. Můj manžel to umí líp, já jsem pořád ve školce.